Kolega Ká a zastupitelská demokracie (fraška)

Úvod:

Nejsem politolog, ale můj názor je, máme-li zastupitelskou demokracii, že zástupci “lidu” jsou odpovědni svým voličům. Tedy, že musí být schopni svým voličům říci “volil jsem tak a tak” a toto své rozhodnutí odůvodnit. Nebylo-li by tomu tak, potom se ze zvolených zástupců lidu stanou “vyvolení”, kteří ve jménu lidu jednají jak chtějí a nenesou vůči svým voličům žádnou zodpovědnost. Tady někde začíná zárodek totalitního systému.

Předehra: Pohádka o slepičce a kohoutkovi

Posílání tazatele od čerta k ďáblu s vysvětlením “já nemohu, protože…” připomíná starý vojenský vtip o vojínu Kotasovi a jeho dotazu. Je cílevědomou obranou systému, který je (nebo se cítí) nedotknutelný, nechce vysvětlovat a diskutovat předložený problém. Ve jménu “ochrany zájmů” není ochoten říct: “Já jsem rozhodl.” „Já jsem podepsal.“ Dětská hra potrefeného dítěte schovávajícího se za máminy sukně.

Dějství první:

Kolega Ká (volič) vznesl na akedemický senát (zvolení) dotaz: Jmenovitě kdo ze senátorů  podepsal předložený návrh na odvolání děkana? Konkrétní, jasně definovaný, srozumitelný. Jednoduchá odpověď. Ten návrh byl podle senátu písemný, podepsaný a měl by být založený veřejně ve složce senátu. Jde o důlěžitý a vážný akt. Ká odpověď nedostal, tak se dotázal písemně s odvoláním na Zákon o svobodném přístupu k informacím. Odpověď právního oddělení a fakulty: „Já nic, já muzikant.“ Ká odpověď nedostal.

Dějství druhé:

Ká se zeptal na jednání senátu znovu. Senátor eM. vyjádřil pochybnost, že tato informace podléhá Zákonu. Ká odpověď nedostal.

Dějství třetí – Pokračování na dalším senátě:

Kolega Ká trvá na své otázce. Předseda říká, že “Někteří senátoři nepovažují za vhodné, aby byla jména senátorů, kteří podali návrh na odvolání děkana LDF, zveřejněna.”

Ká odpověď nedostal.

Intermezzo k zamyšlení:

  • Existuje-li návrh a nejsou-li pod ním jména, jde tedy o návrh anonymní. Proč je odvolán děkan na základě anonymního návrhu?
  • Nejde-li o anonymní návrh, jsou-li pod ním jména, proč nemohou být zveřejněna?
  • Člen Akademické obce a volič se ptá a od zvolených nedostane odpověď. Proč?
  • Stydí se podepsaní za to, že podepsali?
  • Pohrdají senátoři svými voliči?
  • Proč tedy máme volit či chodit k volbám? Jen pro hru na demokracii?
  • Proč nelze zveřejnit podepsaný návrh k odvolání děkana?

Finále:

Kolega Ká se odpovědi nedočkal. Má se odvolat někam výš. Ti co rozhodli vlastně nerozhodli. Další mocenská hra? Nedat odpověď je výsměchem demokracii, výsměchem Akademické obci. Ká odpověď nedostal. Ani nedostane. Ale to nevadí. Úkolem šašků bylo a je se ptát. A tak se ptám i já:

Kdo podepsal a předložil senátu návrh na odvolání děkana?

Intermezzo historické:

Bezmála před 2062 lety dne 15. března byl v senátu zavražden Gaius Julius Caesar. Shakespear mu vložil do úst otázku:  „Et tu, Brute?“

Málo známý, leč poučný, je konec této historie:

Po vraždě na půdě senátu se spiklenečtí senátoři domnívali, že osvobodili Řím. Vyběhli ven na fórum a zřejmě hrdě ukazovali svoje zkrvavené ruce ohromenému lidu. Avšak triumfující „osvoboditelé“ neměli žádný plán jak postupovat dál. Navíc se jim nedostalo masové podpory ustrašené veřejnosti. Místo pokroku a cíleného osvobození se Řím utopil v dalších nesvárech, hádkách a občanských válkách. Diktatura byla nahrazena daleko absurdnější dikataturou. Augustus, Tiberius, Caligula, Claudius, Nero…

Dostane Ká odpověď?