Vyberte stránku
Tak jsem počítal, kolikrát jsem šel za poslední rok k volbám:  
Parlament, senát univerzity, senát fakulty, rektor, prezident, prezident ještě jednou, teď bude děkan. Každé dva měsíce.
Demokracie je vláda lidu. Lid volí lidi. Lidi slibují a zapomínají. Obojí celkem rychle. Hlavně chtějí moje dobro. Kdyby se naplnily sliby, které jsem jako volič dostal, měl bych se sqěle, žil bych ve sqělém městě, chodil na sqělou Alma Mater, potkával sqělé usmívající se člověky.
Realita? Nevím, venku je šedo, zima, lidé kolem nas*raní, já taky, v práci se to nikam neposouvá.
Naštěstí vím o rodinné kavárně, kde se lidé usmívají, Ital a majitel se ptá, jak se mám aniž bych měl pocit, že je to formalita, obsluhovaní i obsluha, a vůbec všichni, se mile zdraví a klábosí mezi sebou. Člověk se tam nenmůže neusmívat. Podnik v Black Fields z jiného světa.
Tak někdy přijďte na Snídani šampiónů.