Nepřipadá Vám, že na univerzitě v Black Fields je nuda jako Brno? Že místo toho, aby areál žil, tak po něm jen chodí postavy sem a tam? Že všichni je čučí a nic, maximálně pomlouvají ty druhé? Nechtělo by to pořádný mejdlo?
Mám sen. Až bude teplo v půli května udělat jeden den v arboretu pořádný show. Kapely, jazz, Laco Deczi, pivo uvařený na univerzitě (ví někdo, že na Qéčku se vaří laboratorní pivo?), univerzitní gothaj, jednohubky z menzy, kafe z Nikaraguy, ostře duhová zmrzlina, smažení brouci. Studenti i akademici posedávající na trávníku, klábosící, slunící se holky, opilí i střízliví, prostě jen tak trochu Radosti a Rozkoše. Múzy by se nezlobily. Ministr školství taky ne.
Co tomu brání? Zkostnatělost? Tisíce důvodů proč ne? Peníze? Strach? Výmluvy?  
To vše je pravda, to vše má ale řešení. Tak řekněte, proč by to nešlo? Strach z neúspěchu je jenom v nás. A bylo by hezký vzpomínat: “Jo to když u nás na škole hrál venku starej Déči, to byl mejdan. A naše pivo, fakt, vařili jsme vlastní pivo, nekecám, teklo proudem.”
Já vím, je to bláznivej nápad. Vím, že uslyším tisíckrát to, co už jsem slyšel: “To nejde”. “Bude tam bordel.” “Zničíte arboretum.” “Nejsou tam záchody.”  
P.S. Vzkaz na zdi: “Pišto, to dáme!”